Lednové výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi připomene jako každoročně i Český rozhlas Vltava. Stálý cyklus Synagogy Čech, Moravy a Slezska, jehož premiéry vysíláme vždy kolem 27. 1., jsme po 10. pořadu museli na rok přerušit. Pokračování plánujeme opět od ledna 2017. Věřím však, že následující dva pořady si v lednu 2016 své posluchače také najdou…
V pátek 22. 1. 2016 20.00 – 22.00
Kel male rachamim – Páteční večer
Až získám moc, vyhlazení Židů se stane mým nejpřednějším úkolem. Nedokáží se sami bránit a nikdo se na jejich obranu nepostaví, prohlásil v roce 1922 Adolf Hitler. Měl pravdu. Jednotlivci sice přispívali často s nasazením vlastního života, vlády některých zemí se snažily zachránit své židovské obyvatele, jiné však nacistům aktivně pomáhaly při deportacích.
Hitlerova slova byla ve 20. století podobně aktuální jako slova dvořana Hamana ve starověku. Ten Židy označil jako lid roztroušený a oddělený mezi národy, mající odchylné zákony, z čehož král nemá žádný prospěch… a naplánoval jejich vyhlazení. Haman ani Hitler nebyli žádní myslitelé, avšak o psychologii většinové společnosti a jejích předsudcích vůči odlišné menšině věděli dost. Haman v kostce shrnul údajné příčiny averzí, Hitler využil jejich reálných důsledků s jistotou, že se opravdu „nikdo na jejich obranu nepostaví“.
Až na čestné výjimky (v našich zemích např. Bernard Bolzano nebo T. G. Masaryk) se celá staletí chovala k Židům nepřátelsky většina obyvatel Evropy. Jak je tomu dnes? Na tuto otázku jednoznačná odpověď neexistuje. Avšak tím, že „bránit se sami dokáží“, si po vzniku Státu Izrael už může být jist skutečně každý.
V lednu 2005 jsme se v Pátečním večeru ČRo Vltava pokusili o rekapitulaci evropské historie antisemitismu a také antijudaismu. Evropa se považovala za křesťanskou, což je v této souvislosti paradoxní – poctivý křesťan nemůže být ani antijudaista ani antisemita, jak
o tom hovoří katolický kněz Bernard Bolzano,
V Pátečním večeru se setkali zástupci komunity židovské i křesťanské – ředitel Židovského muzea Leo Pavlát, historik z Evangelické teologické fakulty Martin Wernisch, farář Českobratrské církve evangelické Miloš Rejchrt, historik České křesťanské akademie Jan Stříbrný, hebraistka Jiřina Šedinová, historička Helena Krejčová, psycholožka Helena Klímová. Svými postřehy přispěli také zakladatelka Společnosti křesťanů a Židů Jana Doleželová, rabín Karol Sidon, spisovatelka Lenka Reinerová. V závěru pořadu zazněla autentická svědectví tří žen, které přežily šoa – Zdenky Fantlové, Anity Frankové a Dity Skálové. Úryvky z dobových i současných textů včetně části překladu původního zápisu konference ve Wannsee o „konečném řešení židovské otázky“ četl Otomar Krejča ml. Připomněli jsme také přímý přenos z Pinkasovy synagogy v Praze „Každý člověk má své jméno“ z 16. září 1999, v jehož průběhu se konalo veřejné předčítání jmen českých, moravských a slezských Židů, kteří zahynuli v ghettech a koncentračních táborech za
2. světové války. Žalozpěv Kel male rachamim (Bože, plný milosrdenství) za oběti šoa zpíval z archivního záznamu kantor Šalom Katz. Další synagogální zpěvy přednesli izraelský rabín Jehuda Ješarim a kantoři pražské a brněnské Židovské obce Viktor Feuerlicht a Arnošt Neufeld. Rozhlasové nahrávky vznikly během několika let ve Staronové, Španělské
a Pinkasově synagoze v Praze.
Páteční večer jsme po jedenácti letech podrobili kritické revizi a nyní jej v upravené verzi uvede ČRo Vltava v pátek 22. ledna 2016 ve 20.00 – 22.00.
Středa 27. 1. 2016 9.50 – 11.30
Telefonotéka s ředitelem Židovského muzea Leo Pavlátem
Druhý pořad ke Dni památky obětí šoa vysílá ČRo Vltava v cyklu Telefonotéka ve středu dopoledne 27. ledna. Hostem bude ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Telefonotéku vytváří Redakce vážné hudby. Spojíme proto příjemné s užitečným a prostřednictvím hudby vytvoříme jakýsi bedekr nejen pražských synagog. Připomeneme zároveň znovu některé kantory: Ladislav Blum působil dlouhá léta v Jeruzalémské synagoze. Viktor Feuerlicht ve Staronové, kantor brněnské obce Arnošt Neufeld a izraelský rabín Jehuda Ješarim zase pro Český rozhlas natočili soubor židovských zpěvů ke všem svátkům ve Španělské synagoze. Ta je součástí Židovského muzea, jehož historie i současnost bude dalším tématem našeho setkání.
Mnohasetletá tradice kantorského zpěvu sahá do starověku. Výkony některých kantorů jsou srovnatelné s úrovní sólistů předních operních domů. Patří k nim např. Joseph Malovany, vystupující po celém světě, Hans Bloemendal ze synagogy v Amsterdamu a řada dalších. „Artistní“ zpěv však není hlavním cílem, v synagoze jde především o modlitbu. Má být přístupná všem, proto také mnohé modlitby připomínají písně. Jindy však jejich zpracování doznalo velmi náročných podob, např. v Písních Šalomounových hebrejsko-italského skladatele Salomona Rossiho. Jeho renesanční polyfonie už je dostupná opravdu jen specialistům na tento typ hudby. Cyklus máme k dispozici v hebrejštině v provedení Kühnových komorních sólistů a souboru Symposium Musicum Miloslava Klementa.
Podoba Telefonotéky vzniká postupně, je to navíc pořad interaktivní, počítá se tedy s telefonáty posluchačů. Ti, jak známo, dokážou „zamíchat“ každou připravenou koncepcí… Telefonní číslo na vysílací pracoviště Vltavy sdělíme v průběhu vysílání.
Telefonotéku vysílá Český rozhlas Vltava ve středu 27. ledna 2016 v 9.50 – 11.30.
Vladimíra Lukařová
Český rozhlas Vltava
