Pesach

Jména svátku

Čtyři jména svátku pesach odrážejí jeho různé aspekty, které spoluvytváří mozaiku prvního ze tří biblických poutních svátků roku.

chag hapesach svátek překročení, souvisí s poslední z deseti egyptských ran
chag hamacot svátek macesů /nekynutého chleba/, symbolika východu z Egypta
chag hacherut svátek svobody, osvobození z egyptského otroctví
chag haaviv svátek jara, hospodářský charakter svátku

Národní svátek

Na rozdíl od universalismu svátku sukot představuje pesach výrazně národní svátek. Východ z Egypta a darování Tory představují dva rozhodující momenty, které dodnes formují naše chápání „židovství" – jeho nacionální (pesach, východ z Egypta) a náboženský rozměr (šavuot, darování Tory).

Macesy a chámec – definice

Maca /nekynutý chléb/ se stala symbolem svátku pesach. Sedm (mimo Izrael osm) dní jíme pouze nekynuté potraviny. Jak vlastně definujeme chámec /kynutá jídla/? Kynutí je chemický proces štěpení potraviny a tvorby CO2. Enzymy, které se na štěpení látek podílejí, jsou velice citlivé na charakter prostředí ve kterém působí. Vyžadují určitou teplotu, čas a pH (kyselost). Vyšší teploty vedou k destrukci struktury enzymů a jejich trvalému poškození. Pouze pět obilovin obsahuje ty enzymy, jejichž činnost (a tím i kynutí) nám Tóra na pesach zakázala: pšenice, ječmen, žito, oves a špalda. Pouze z nich může vykynout chámec. A naopak, jen z nich můžeme péct macesy.

K řádnému kynutí je zapotřebí vodné prostředí. Ovocné šťávy, mléko ani vejce nejsou prostředím, ve kterém by mohlo k zakázanému kynutí dojít. Sfaradští Židé takto připravené moučné pokrmy na pesach jedí. Aškenázská tradice je však v otázkách pesachových zvyklostí velice přísná. Nejenže nám zakazuje vše moučné s výjimkou ve vodě zadělávaných macesů, ale zakazuje nám i další potraviny – například rýži nebo luštěniny.

Trvá-li hnětení těsta méně než 18 minut, nemůže vykynout skutečný chámec. Proto, když pečeme macesy, musí vše – od smíchání s vodou po vsazení do pece – proběhnout do tohoto časového limitu. Vysoká teplota v žáru pece naruší strukturu enzymů a další kynutí již není možné.

Macesy a chámec – symoblika

Macesy, nekynutý chléb, připomínají východ z Egypta, který se udal v takovém spěchu, že nebyl ani čas nechat těsto vykynout. Urychlený odchod z Egypta odráží hlubokou víru vycházejících. Víru ve šťastný konec jejich putování pouští, do které vstoupili vedeni Božím poslem, Mojžíšem.

Maces ovšem také symbolizuje prostotu a pokoru, opak přetvářky a „nafoukanosti" kynutého těsta, které symbolizuje náš jecer hárá /špatný sklon člověka/.

Každé ze slov maca a chamec se skládá ze tří písmen. Mem a cade mají obě slova společná. Liší se tím nejmenším možným rozdílem – kousíčkem nožičky, jejímž dopsáním se mění hej v chet. Tak malý rozdíl může být mezi pravdou a lží, opravdovostí a falší.

Chamec

Na pesach nejenže nesmíme chamec jíst, nesmíme ho ani vlastnit! Proto se snažíme staré zásoby kynutých věcí před pesachem dojíst. Zbytek musíme prodat nebo zničit. 13. nisanu večer (tedy vlastně již 14.) hledáme ve svých již uklizených domech chamec /tzv. bdikat chamec/. Se svíčkou v ruce pátráme ve všech spárách a zákoutích bytu tak, jako si máme propátrat zákoutí svých niter a zbavit je případné nadutosti. Nalezený chamec pečlivě uložíme a ráno spálíme.

Dny pesachu

S východem hvězd předvečer svátku pesach hledáme ve svých domovech chamec, 14. nisanu přes den se prvorození postí tzv. půst prvorozených na památku jejich záchrany při desáté egyptské ráně. Patnáctého začíná vlastní svátek. První dva dny (v Izraeli první den) pořádáme slavností sederové večeře. Poslední dva dny jsou spojeny s rozdělením Rákosového moře a jeho přechodem. Čtyři dny mezi velkými svátky nazýváme tak jako v případě sukot – chol hamoed.

Pesachové dny:

14. nisan bdikat chamec
15. nisan jom tov seder
16. nisan jom tov seder
17. nisan chol hamoer
18. nisan chol hamoer
19. nisan chol hamoer
20. nisan chol hamoer
21. nisan jom tov
22. nisan jom tov

Seder

První dva dny (v Izraeli první den) svátku pesach pořádáme slavnostní večeře. Tyto večeře označujeme jako "sederové večeře", protože slovo seder znamená hebrejsky „řád" a tato večeře má svůj po staletí ustálený průběh. Scénář večera je v tradiční formě zapsán v knize, které říkáme hagada /vyprávění/. Hlavním smyslem sedem je vyprávět dětem (a nejen jim) o východu z Egypta, připomenout si události dávné historie a poučit se z nich pro současnost.

Večer začíná, jako každý svátek a šabat, zapálením svíček. Následuje (opět jako na každý svátek a šabat) kiduš – požehnání svátečního dne nad pohárem vína. Na rozdíl od ostatních svátků nezačíná v této chvíli nosit hospodyně jídlo na stůl, ale začínáme číst text hagady, nejmladší účastník u stolu se ptá otce předepsané otázky, postupně se před námi odkrývá příběh o zotročení a osvobození, příběh o egyptských ranách, o oběti pesachového beránka, o přeskočení židovských domů v Egyptě a záchraně našich prvorozených, o průchodu Rákosovým mořem a darování Tory. Stáváme se součástí diskuse učených rabínů starověku, čteme o čtyřech synech -chytrém, zlém, prosťáčkovi a o tom, který se neumí ptát.

Čtrnáct částí má sederová večeře

K lehčímu zapamatování všech částí si je můžeme zazpívat známou melodií: Kadeš, urchac, karpas, jachac, magid, rochca, moci, maca, maror, korech, šulchan orech, cafun, barech, halel-nirca.

Čtrnáct dní sederové večeře:

kadeš posvěcení požehnám svátečního dne nad pohárem vína, první pohár
urchac umytí rukou z připravené nádoby, bez požehnání
karpas zelenina kořenovou zeleninu (např. celer) namočíme ve slané vodě a sníme
jachac rozdělení rozlomíme prostřední maces a jednu půlku schováme na závěr večeře
magid vyprávění čtení vlastního příběhu hagady
rochca mytí rukou z připravené nádoby si umyjeme ruce s požehnáním
moci požehnání před jídlem nad dvěma celými macesy říkáme příslušné požehnání
maca maces sníme první maces
maror hořké byliny jíme hořké byliny, připomínku těžkého otroctví
korech sendvič do macesu vložíme hořké byliny a sladký charoset
šulchan orech hostina sváteční jídlo, začínáme vařeným vajíčkem, neměla by chybět polévka s macesovými knedlíčky
cafun zákusek jíme schovanou půlku rozlomeného macesu /viz jachac/, tzv. afikoman
barech požehnání po jídle požehnání po jídle se vsuvkami pro sváteční den
halel-nirca závěr závěrečné modlitby a písně

Přestože nám po přečtení výčtu čtrnácti částí sedem mohou hrůzou zešedivět vlasy (tolik!?), nemusíme se přehnaně obávat. Tak jako neumíme odříkávat romány nazpaměť, ale dokážeme si je přečíst, tak i na pesach si můžeme otevřít hagadu a celý seder v ní nalezneme přehledně zapsaný. (Také existuje česko-hebrejské vydání, které nám pomůže s porozuměním hebrejskému textu.)

V dobé chrámu

V době, kdy stával jeruzalémský chrám, bylo povinností každého muže přinést 14. nisanit pesachového beránka na připomínku beránka, kterého obětovali Židé v Egyptě před desátou, poslední egyptskou ránou. S obětním beránkem se muži vraceli dolů do jeruzalémských ulic a s rodinami slavili východ z Egypta, pili čtyři poháry vína a jedli maso beránka, macesy a hořké byliny. Dnes, kdy nestojí chrám, si beránka pouze symbolicky připomínáme drůbeží kostí na sederovém talíři.

Sederové příkazy

V dnešní době, kdy neobětujeme pesachového beránka, máme první sváteční večer pouze dva příkazy uvedené přímo v Tóře – musíme jíst macesy a vyprávět si o východu z Egypta. Rabíni nám k těmto povinnostem přidali další dvě – vypít čtyři poháry vína a jíst hořké byliny.

Beránek

K správnému pochopení této oběti je třeba si uvědomit, že země, ve které byli Židé zotročení, byla nejen silná vojenská mocnost, ale že egyptské říše dosahovala maxima tehdejšího kulturního a hospodářského obzoru člověka. Zaříznutí beránka, egyptské modly a znaku, oznámilo konec otročení Egyptu (ve fyzickém i duchovním chápání) a skutečný zrod nového, židovského národa, který se zříká pohodlí nesvobody, zříká se modloslužby a odchází do nejistot svobody, aby našel svého Boha, přijal Toru a usadil se ve vlastní zemi – v Izraeli. Krev ze zařízlého beránka byla použita k označení veřejí židovských domů v Egyptě, čímž byly osoby v nich se nacházející uchráněny desáté rány – pobití prvorozených. Proč? Jaký smysl má označit si dveře beránčí krví? Veřejně obětovat jedno z posvátných božstev bylo v Egyptě chápáno jako hrdelní zločin. Splnění příkazu pesachové oběti tedy odráží odvahu a pevnost odhodlání učinit rozhodující krok k opuštění egyptského prostředí (myšleno nejen geograficky). Bylo to jasně vyřčené: „My nejsme Egypťané." Proto Bůh při desáté ráně ušetřil označené židovské domy.

Tři macesy

Během sederu sní každý stolovník tři macesy na připomínku tří praotců – Abraháma, Izáka a Jákoba. Každý z macesů také představuje jednu ze tří částí židovského národa: Koheny, Levity a Izraelity. Prostřední, rozlomený maces představuje chudého člověka, který se často smíří i s poloviční porcí jídla. Maces je totiž mimo jiné nazýván chudý chléb (chléb chudých). Je ještě jeden důvod půlení macesu. Děti, kterým je pesachový příběh především určen, se pokoušejí odloženou půlku macesu otci „ukrást" a po hostině přimět rodiče k vypsání odměny nálezci „ztraceného macesu". Tento zvyk udržuje děti i v pozdních večerních hodinách čilé, napnuté a soustředěné.

Čtyři poháry vína

Rabíni nám nařídili vypít při sederové večeři čtyři poháry vína. Je mnoho důvodů tohoto příkazu. Z nejznámějších uvádím:

  • Tóra uvádí čtyři výrazy (čtyři stupně) osvobození z otroctví: Vyvedl jsem vás, zachránil ze služby, vykoupil a vzal si vás za národ.
  • Čtyři poháry vína se objevily ve faraónově snu, který Josef vyložil.
  • Židé mají podle tradice projít čtyřmi exily (a čtyřmi vykoupeními) – babylónským, perským, řeckým a římským.
  • Čtyři poháry odrážejí zásluhy čtyř pramatek – Sáry, Rebeky, Ráchel a Ley.
  • Čtyř věcí se Židé v Egyptě drželi a zasloužili si tak záchranu z otroctví – vyvarovali se smilstva, pomluv, uchovali si svůj jazyk a svá hebrejská jména.

Svoboda

Na znamení svobody se při sederové večeři nakláníme na levou stranu, opíráme se o opěradla a o polštáře. Takový byl totiž dávný zvyk – svobodní lidé jídávali na lehátkách, opírali se o levý loket a jedli pouze pravou rukou. Takto jíme macesy a pijeme víno. Jen hořké byliny jíme vzpřímeně, vždyť také nepředstavují naší svobodu, ale naopak hořkost těžkého otroctví.

Sederová mísa

Před začátkem vlastního sederu musíme srovnat symbolické pokrmy na speciální míse. Jak? Existuje několik zvyků, my vám přiblížíme zvyk, který uvádí pražský rabi Lów:

  • zroa – pečené drůbeží křídlo (kost s masem), které představuje pesachového beránka.
  • vařené vejce – (tradiční smuteční jídlo) nám připomíná zničený chrám, ale také symbolizuje židovský národ svou zajímavou vlastností: čím déle se vaří, tím se stává tvrdším, tak jako nesnáze doby posilují naše židovské uvědomění. Podle jiných představuje vejce slavnostní oběť, která byla přiváděna společně s beránkem.
  • maror – hořké byliny, symbol těžkostí egyptského otroctví a faraónových nařízení zabíjet židovské novorozence jejich vhozením do vod Nilu. Nejčastěji užíváme strouhaný křen nebo římský salát.
  • charoset – sladká hmota z jablek, oříšků, datlí, skořice a červeného vína na znamení malty, se kterou byli židovští otroci nuceni pracovat, a krve, která byla v Egyptě prolita.
  • karpas – zelenina, většinou petržel nebo brambora. I ta připomíná zotročení a práci s hlínou.
  • miska slané vody – představuje slzy, ale také rozdělené Rákosové moře.

Písně

K sederové večeři neodmyslitelně patří i písně na tradiční nápěvy. S dvěmi nejznámějšími – Má ništana / Čím se liší (tato noc) – píseň čtyř otázek nejmladšího účastníka sederové večeře / a Echad mi jodea /Kdo ví, kdo je jeden? – závěrečná píseň sederu / se seznámíme a naučíme se je i zpívat.

Echad mi jodea:

Kdo je jeden? Bůh je jeden.
Čeho jsou dvě? Dvě jsou desky desatera.
Kdo byli tři? Tři byli praotcové – Abrahám, Izák a Jákob.
Kdo byly čtyři? Čtyři byly pramatky – Sára, Rebeka, Ráchal a Lea.
Čeho je pět? Pět je částí Tory, pět je knih Mojžíšových.
Čeho je šest? Šest je částí Mišny, oddílů Talmudu.
Čeho je sedm? Sedm je dní týdne.
Čeho je osm? Osm je dní do obřízky.
Čeho je devět? Devět je měsíců do porodu.
Čeho je deset? Deset je příkazů desatera.
Čeho je jedenáct? Jedenáct je kosmických těles – Slunce, Měsíc a devět planet
– Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto
Koho je dvanáct? Dvanáct je kmenů Izraele. Dvanáct je synů Jákoba.
Čeho je třináct? Třináct je Božích vlastností milosti.

Čryři synové

V hagadě se seznámíme se čtyřmi syny: chytrým, zlým, prostým a tím, který se ještě neumím ptát. Proč? Tatínkové a maminky si mají uvědomit, že každý vyžaduje ve výchově osobitý přístup, že je třeba zohlednit dispozice dítěte. Jinak se musím věnovat nadanému, jinak zarputilému, jinak pomalejšímu dítěti.

Existuje ještě jiný komentář, který chápe čtyři syny jako čtyři generace, které se sejdou u sederové večeře. Chytrý syn představuje nejstarší generaci, která Toru nejen zná, ale i se jí drží. Chytrému synu se narodil zlý syn, který představuje generaci, která od Tory vědomě odstoupila.

Děti této generace (prosťáčci) doma žádné židovské vzděláni nezískaly, rodiče je k ničemu nevedli. Děti dětí se už ani neumějí ptát, vždyť jejich rodiče nic neznají a prarodiče od Tory vědomě odstoupili.
Ve Spojených státech se objevila ještě doplněná varianta tohoto příběhu – v něm vystupuje pátý syn. To je ten, který na seder ani nepřijde. (Jaký „syn" jsi ty?)

Šabat chol hamoed

Na šabat, který připadá na svátek pesach, čteme kromě oddílu Tory i knihu Píseň písní, hebrejsky sir haširim. Podle židovské tradice je tato píseň alegorickým vyjádřením vztahu Izraele k Bohu, kteří jsou v knize zastoupeni milencem a milenkou. Velkou zásluhy o uchování této knihy má rabi Akiva, který jako první rozkryl její tajemství a poznal, že pět vrcholů uvedeného mileneckého vztahu (Svazek myrty je můj milý, leží mezi mými ňadry. Levici má pod mou hlavou a pravicí mě objímá. Našla jsem svého milovaného, chytnu ho a už ho nepustím. Přišla jsem do sadu, sestro má, nevěsto. Levici má pod mou hlavou a pravicí mě objímá.) odpovídá pěti vrcholům vztahu Izraele k Bohu (postavení miškanu /svatostánku/, stavba prvního chrámu, druhý chrám, chašmonejské království a prorokovaný třetí chrám).

Proč právě na pesach čteme sir haširim? Protože jarní svátek pesach je oslavou svobody člověka. Svobodný člověk si rád zpívá a jaro je čas rozletu.Šir haširim nám má ukázat způsob, jak naložit se získanou svobodou.Sedmý den. 21. nisan – poslední den svátku pesach (mimo Izrael poslední dva dny) – si připomínáme zázrak přechodu přes Rákosové moře. 21. nisan je mimochodem dnem, kdy uložila zoufalá Mojžíšova matka svého syna do košíku a pustila ho po řece Nil vstříc osudu. O osmdesát let později se před prchajícími otroky rozevřelo moře a zachránilo je před pronásledovateli včele s Faraónem. Tento den bylo potvrzeno osvobození Židů z egyptského otroctví.