Synagoga v Polici u Jemnice

9. července 2020 Federace židovských obcí po náročné rekonstrukci slavnostně otevřela synagogu v Polici u Jemnice. V letech 2012– 2020 uskutečnila FŽO komplikovanou obnovu ohrožené židovské památky.

Pozemek pro stavbu nové, ještě dřevěné synagogy získala obec v roce 1730 od polického čtvrtláníka Simona Prinze. V roce 1758 postihl židovskou čtvrť obrovský požár, který zničil též synagogu. Již v následujícím roce povstal nákladem rychtáře židovské obce Izáka Landesmanna nový zděný templ. Šlo o dílo zednického mistra Matyáše Kirchmayera ze sousední vsi Kdousova v lidově barokním pojetí. Bohoslužby zde probíhaly do doby kolem roku 1900, až byla synagoga v roce 1913 prodána majiteli panství hraběti Alfredu Vraždovi z Kunevaldu a ten ji o šest let později daroval místnímu Sokolu, který ji upravil na tělocvičnu. Kolem roku 1950 realizovány její podstatné vnitřní úpravy s likvidací původní dispozice. Ovšem po roce 1989 už budova nebyla využita a chátrala.

Federace židovských obcí v ČR ji odkoupila v roce 2003 a nejprve zajistila podrobné průzkumy a projekt opravy. Komplikovanou postupnou obnovu kulturní památky realizovala v letech 2012-2020 celkovým nákladem 6,5 mil. Kč s pomocí dotací z Ministerstva kultury ČR, kraje Vysočiny, Nadačního fondu obětem holokaustu a nadačního fondu Zecher. Stavebně-restaurátorské práce provedla firma Stavební huť Slavonice vedená p.Petrem Chadimem.

Synagoga v Polici je v řadové skladbě domů samostatně stojící halová budova se sedlovou střechou, čtvercového půdorysu, přičemž kvůli orientaci svatostánku k východu byla založena mírně nakoso k uliční čáře. Vstup se nalézá na severní straně z úzké boční uličky přes dvě samostatné malé předsíňky, z níž muži sestupovali po čtyřech schodech přímo do modlitebního sálu pod úrovní okolního terénu a ženy po úzkých schůdcích vyšly nahoru na galerii, což je klenutá konstrukce při západní straně haly nesená dvěma kamennými sloupy. Zahloubení budovy pod úroveň terénu vyplývalo z požadavku tehdejších úřadů, že synagoga nesmí převyšovat okolní zástavbu a jinak na sebe upozorňovat.

Synagoga má tradiční dispozici: svatostánek (aron ha-kodeš) stojí při východní stěně, střed dispozice zaujímá kruhové řečniště (bima či almemor), západní stranu v patře ovládá ženská tribuna. Téměř čtvercový sál o rozměrech 8,5 x 8,3 m je zaklenut valenou klenbou o světlé výšce asi 6,6 m, již zdobí sedm štukových kruhů. Z háků uprostřed tří středových kruhů visí dva lustry a při východní stěně věčné světlo (ner tomid). Klenby a stěny pokrývala dekorativní výmalba ze dvou časových etap, přičemž novější výmalba byla restaurována a doplněna rekonstrukcí podle původních nálezů, fragmenty starších hebrejských liturgických textů byly pouze konzervovány.

V mužské předsíňce zaujme pozornost dvoudílné kamenné rituální umývadlo (kijor), v sále hned vedle schodiště se zachovala nika, v níž byla umístěna pokladnička (cedáká). Těžiště svatostánku představuje dřevěná skříň na tóry, přístupná po čtyřech schůdcích z malé podesty, a kterou zvnějšku zakrývá synagogální opona (parochet), v ose nahoře celému souboru vévodí dřevěné desatero (dekalog). Prosté dřevěné lavice a modlitební pultíky bývaly volně rozmístěny na cihelné podlaze v dostředném směřování.

Z vnějšího výrazu synagogy byla největší pozornost věnována východnímu uličnímu průčelí, které určoval trojúhelný zvlněný štít s náznakem voluty ve stylu venkovského baroka, dvě segmentově ukončená okna původně s barevnou vitráží, nad nimi dvě malá oválná okénka na půdu a profilovaná římsa. Novodobě je na vrcholu štítu umístěna kovaná šesticípá hvězda (magen David). Ve štítu západní strany se zachovala původní plechová dvířka vlezu na půdu.

Židovské osídlení se v Polici souvisle objevuje od roku 1670, po vypovězení Izraelitů z Dolního Rakouska a Vídně. Svoje domky včetně menší synagogy si zřídili nejprve v horní severní části obce při návsi. Ovšem v roce 1723 nařídil majitel panství hrabě Adam Ignác Berchtold jejich přesídlení do lokality v jižní dolní části obce, ve svahu mezi tehdejší vinopalnou a již existujícím židovským hřbitovem. Vrchnost dala tehdy postavit dvě desítky menších přízemních domků ve dvou rovnoběžných řadách podél nově vyměřené ulice zvané odtud Židovskou. V té době zde žilo 22 povolených rodin tzv. familiantů, kteří se zabývali hlavně drobným obchodem a hauzírnictvím (podomní obchod od vesnice k vesnici s rancem na zádech). Po nabytí občanských práv Židů v polovině 19. století nastal jejich postupný odchod do větších měst za příznivějšími hospodářskými a společenskými podmínkami. Poslední židovský obyvatel se odstěhoval z Police v roce 1913.

Synagoga v Polici představuje velmi hodnotný typ skromné venkovské synagogy z poloviny 18. století, jakých se v našich zemích mnoho nezachovalo. Pro evokaci původního prostředí byla v synagoze vytvořena náznaková interiérová instalace, k detailnějšímu poznání návštěvníků pak ještě slouží tři nástěnné panely stálé muzejní expozice o historii a památkách židovské obce v Polici a v obecné poloze brožura nazvaná Venkovské synagogy v českých zemích. Doporučujeme ještě navštívit nedaleký židovský hřbitov, jenž byl založen v poslední čtvrtině 17. století, a obsahuje 260 náhrobních kamenů barokního a klasicistního pojetí, z nichž některé mají pozoruhodnou symboliku (unikátem je figurální motiv s výjevem postavy Mojžíše s deskami Desatera v ruce).

Na obnovu s celkovým nákladem 6,5 milionu Kč přispěly Ministerstvo kultury ČR, Kraj Vysočina, Nadační fond obětem holokaustu a Nadační fond Zecher. Stavebně restaurátorské práce provedla firma Stavební huť‘ Slavonice. Poděkování patří také obci Police, která snahu zachránit budovu připomínající zdejší židovskou obec účinně podporovala.               

V roce 2021 získala Federace židovských obcí v ČR cenu Národního památkového ústavu „Patrimonium pro futuro“ za celkovou příkladnou obnovu a restaurování synagogy v Polici u Jemnice a byla nominována na mezinárodní cenu Europa Nostra.

Za návštěvu v Polici jistě také stojí goticko-renesanční zámek, v němž se nalézá několik zajímavých muzejních expozic: muzeum našich letců v britské RAF (jediné toho druhu v republice), expozice historických motorek značky Jawa a ČZ a konečně muzeum Waldemara Matušky. Ubytování lze zajistit přímo naproti synagoze v penzionu U jablka.