Váha slov může zabíjet i dnes – reakce na článek „Židé studny Arabům opravdu trávili“

Jako zvláštní zmocněnec pro záležitosti holocaustu považuji za nezbytné vyjádřit se k článku pana Břetislava Turečka, který byl publikován pod názvem „Židé studny Arabům opravdu trávili. Dokládají to i izraelské archiválie“ (Lidové noviny, 14.7.2025). Jakkoli chápu potřebu veřejné debaty o složitých dějinách Blízkého východu, musím s veškerou vážností upozornit na hluboce nevhodnou formu tohoto sdělení – především v kontextu dnešní doby.

Titulek i tón článku nepřípustně generalizují historickou událost a sugerují, že „Židé“ jako celek „opravdu“ páchali válečný zločin plošného travičství studní během války v roce 1948. Takové zjednodušení nejenže není vědecky doloženo, ale je i nebezpečně blízké jedné z nejstarších a nejzhoubnějších antisemitských pomluv – představě, že Židé otravují studny. Tato lež, zakořeněná ve středověkém křesťanském Evropě, vedla k pogromům, pronásledování i masakrům. V době po holocaustu bychom měli být mimořádně obezřetní, jakým způsobem o podobných tématech mluvíme.

Ačkoli je legitimní se vědecky zabývat všemi aspekty izraelsko-arabského konfliktu a interpretovat archivní prameny různými způsoby, povinností novináře, komentátora i akademika je nespouštět ze zřetele dopad svých slov. Tvrzení, že „Židé trávili studny Arabům“, není jen interpretací, ale generalizujícím soudem nad celým kolektivem – a to v čase, kdy antisemitismus v Evropě i globálně znovu sílí a kdy si připomínáme osmdesáté výročí konce holocaustu.

V článku citovaný výzkum Morrise a Kedara, stejně jako údajné archivní materiály, vyžadují kritické čtení. Seriózní historici poukazují na rozpory, nejednoznačnost a absenci jasných důkazů o koordinované biologické válce ze strany Izraele. Vědecká komunita je v této otázce rozdělena – o to více je potřeba se vyvarovat silných soudů, zejména takových, které se snadno mohou stát součástí antisemitismem motivovaných narativů.

Akademická svoboda i svoboda médií patří k základům svobodné společnosti. Ale právě proto je třeba dbát na zodpovědnost, s jakou se zachází s historickými pojmy, kolektivními identitami a morálními soudy. V současné atmosféře, kdy židovské komunity opět čelí výhrůžkám, útokům a démonizaci, nesmíme mlčet, když se do veřejného prostoru vrací terminologie, která byla po staletí nástrojem nenávisti.

Vyzývám novináře, akademiky i veřejnost, aby si byli vědomi váhy slov a přistupovali k dějinám – a zvláště k dějinám Židů a Izraele – s respektem, rozvahou a vědomím jejich důsledků.

Robert Řehák

Zvláštní zmocněnec pro záležitosti holocaustu, mezináboženský a svobodu vyznání