Vzpomínkové setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti

Federace židovských obcí v ČR a Nadační fond obětem holocaustu ve spolupráci s Kanceláří Senátu Parlamentu ČR dnes uspořádali v Hlavním sále Senátu PČR vzpomínkové setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

 Záštitu nad setkáním převzal předseda Senátu Miloš Vystrčil, který v úvodním projevu řekl: „Po druhé světové válce si celá řada zemí uvědomila, že je nutné udělat něco pro to, abychom snížili riziko dalších válek a genocidy. A tak jsme se rozhodli, že budeme budovat svět založený na pravidlech. Otázkou nyní je, zda jsme schopni i v dnešní době dosáhnout toho, aby byla pravidla dodržována, zda jsme schopni domluvit se, že tento svět založený na pravidlech snižuje riziko konfliktu, snižuje riziko toho, že převládnou emoce, síla a moc. Záleží na nás, zda si dostatečně silně dokážeme připomínat naši minulost a záleží také na tom, do jaké míry a jakým způsobem budeme zacházet s naší odpovědností.“

Pamětník holocaustu Pavel Jelínek ve svém projevu připomněl libereckou židovskou komunitu, která před 2. světovou válkou čítala přibližně 1 600 členů. Po válce se do Liberce vrátilo pouze 37 Židů a on je jedním z nich. Vyprávěl válečný osud své rodiny: „V roce 1938 jsme utekli jako ostatní z Liberce. Naším prvým ubytováním byla Sázava nad Sázavou, kde žila sestra mé matky… Poté jsme se společně i s mou babičkou odstěhovali do Lysé nad Labem. Babička Josefína Ledererová byla odtamtud zařazena do transportu do Terezína a byla později zavražděna v Treblince…. Já jsem příkaz k transportu jako mischling dostal v dubnu 1945. Odešli jsme do hájovny v lese, a protože Němci měli tehdy jiné starosti, dočkali jsme se osvobození.“ Závěrem sdílel své osobní krédo, které je součástí páteční modlitby: „Celý svět se vším je velmi úzký most, a to na čem záleží, je vůbec se nebát.“

Lucie Fuková, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny, upozornila na osud Romů během 2. světové války: „S koncem války však nepřišel konec pronásledování a perzekucí. A nebyl to také konec traumatu, které se přenášelo a přenáší na generace. Ti, kdo přežili, nebo i jejich potomci často trpěli psychickými problémy, které se neřešily. O svém traumatu nehovořili ani se svými nejbližšími, natož veřejně. V letech u Písku vznikl prasečák, do Hodonína u Kunštátu se jezdilo na rekreaci a romský holocaust měl být vymazán z historie.“ Zmínila přijetí definice anticikanismu v rámci Senátu, Poslanecké sněmovny i Vlády ČR v roce 2024: „Byl to významný posun ve vnímání nebezpečnosti protiromských postojů a jejich vlivu na každodenní životy stovek tisíc lidí. Teď musíme napnout všechny síly, abychom se naučili s touto definicí pracovat v praxi. Musíme důrazně odsuzovat všechny projevy nenávisti, rasismu a xenofobie.“

Předseda správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michal Klíma poukázal na celosvětový nárůst antisemitismu: „V České republice zatím k tak rozsáhlým a dramatickým útokům nedošlo, ale i tak se počet antisemitských útoků rapidně zvyšuje. A bohužel ani u nás nejde jen o projevy nevzdělaných primitivů, ale také o dění na některých vysokých školách. Vyvěšení palestinských vlajek při výročí teroristického útoku proti židovských civilistům – mírumilovným obyvatelům kibuců a mladým lidem na hudebním festivalu, je jen jedním z nejodpornějších projevů tohoto vývoje. Věřím, že všichni, kdo jsou dnes v tomto sále, vnímají nejen tento vývoj, ale i nebezpečí, které sebou nese. Vždyť právě vyvražďování, které si dnes připomínáme, předcházely verbální útoky a zpočátku jen ojedinělé projevy nenávisti.“ Upozornil na snahy relativizovat historické události z obavy o svobodu slova: „Svoboda slova je nepochybně jednou ze základních svobod demokratické společnosti. Svobodou slova ale není lhaní o historických faktech, jejich zkreslování či dokonce zamlčování. Odvolávání na jakoukoliv svobodu nesmí vést k popírání faktů a nesmí otvírat cestu k potlačování jiných svobod a k projevům nenávisti.“

Kantor Rafael Rod přednesl modlitbu za duše zemřelých El male rachamim. Během setkání zazněly koncertní skladby v podání Davida Dorůžky a Roberta Fischmanna a byla uvedena nová výstava malířky Petry Teršlové 12 svědků holocaustu.

Statutární zástupci Památníku Terezín, Českého osvětimského výboru, Židovského muzea v Praze a Nadačního fondu obětem holocaustu podepsali společné memorandum o koordinaci činností na poli rozvíjení spolupráce s potomky přeživších holocaustu ve vzdělávání o holocaustu a o antisemitismu.

Do připomínky obětí holocaustu se zapojil také cyklista Lukáš Klement, který v rámci iniciativy Never Again absolvoval 1 000 km dlouhou pamětní jízdu „Never Again on Wheels“. Ta odstartovala ve čtvrtek 15. ledna 2026 od brány smrti v areálu bývalého koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz a trvala 46,5 hodiny. „Cílem mé jízdy bylo vytvořit na mapě symbolický nápis ‚Never Again‘ jako uctění památky obětí holokaustu v Osvětimi. Projekt vznikl jako reakce na sílící vlnu antisemitismu a jako připomínka nepředstavitelných podmínek, v nichž museli vězni v mrazu a utrpení přežívat. Svou cestou chci apelovat na to, abychom na tyto hrůzy nikdy nezapomněli a nedovolili jejich opakování,“ uvedl Lukáš Klement.

Slavnostní vzpomínkové setkání se konalo za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Židovské obce v Praze

Projev Pavla Jelínka, pamětníka holocaustu 27. 1. 2026

Projev Lucie Fukové, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny 27. 1. 2026

Projev Michala Klímy, předsedy správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu 27. 1. 2026

Úvod k výstavě Petra Teršlová 27. 1. 2026