Vzpomínkové setkání u příležitosti 80. výročí osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovací tábora Auschwitz

Federace židovských obcí v České republice a Nadační fond obětem holocaustu ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky a pod záštitou prezidenta republiky Petra Pavla uspořádali dne 28. ledna 2025 vzpomínkové setkání při příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

Dne 27. ledna roku 1945 byl osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz. Letos si připomínáme již 80. výročí této události. Vhledem k přítomnosti pana prezidenta při pietní a vzpomínkové akci v den výročí přímo v Osvětimi se vzpomínkové setkání konalo na Pražském hradě o den později. Přeživší využili možnost osobního setkání s panem prezidentem před samotným zahájením programu. Vzpomínkové akce se zúčastnilo 400 hostů. Setkání moderoval Jakub Železný a bylo přenášeno živě Českou televizí.

Prezident republiky Petr Pavel vzpomínkové setkání zahájil slovy: Je mi ctí, že mohu dnes zahájit naše shromáždění, které je zaměřeno na připomínku 80. výročí od ukončení nejen druhé světové války, ale také holocaustu, neboli systematické genocidy Židů… a dále pokračoval: Lidstvo má bohužel poměrně špatnou reputaci ve schopnosti poučit se z historie, a my si proto připomínáme události, které by neměly zůstat zapomenuty.

Pro předsedu Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila je holocaust mj. nepřehlédnutelným varovným majákem, který ukazuje, kterým směrem se dnes nesmíme a naopak, kterým směrem se dnes musíme vydat, pokud nemáme staré chyby opakovat.

Současně připomněl aktuálnost dnešního památného dne: Předcházet nespravedlnosti a nenávisti musí být každodenní práce, která nikdy nekončí. Platí to zvláště dnes, v době, kdy vlna nenávisti, závisti a názorové polarizace nabývá v celé Evropě na síle. A bohužel se zdá, že stále více lidí podléhá a projevuje ochotu se stát této vlny součástí.

Ministr kultury Martin Baxa apeloval na to, abychom se nespokojili s poznáním a pochopením nacistické mašinerie, ale znali i konkrétní osudy lidí a rodin a hlavně porozuměli důvodům holocaustu: Co víme o jednotlivých lidech, rodinách, obcích, z nichž pocházíme, o místních komunitách, jejichž součástí byli čeští a moravští židé? Nakolik chápeme dlouhou cestu, která ke genocidě vedla, více než tisíciletý vliv antijudaismu, ničivé pseudovědecké rasové ideologie, podíl závisti a hrabivosti, kolaboraci.

Bývalá vězenkyně nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau paní Hana Sternlicht (nar. 1930) přijela na vzpomínkové setkání z Izraele. Zavzpomínala na svou osobní zkušenost s deportací do Terezína, následně do Osvětimi, pak do pracovního tábora Freibergu a nakonec i na transport do Mauthausenu, kde zažila osvobození. Přežila i díky náhodám a štěstí např. při selekci při příjezdu do Osvětimi: Stály jsme v řadě žen a já viděla před sebou, jak Mengele ukazuje jednou vlevo, jednou vpravo. Myslela jsem, že je v tom nějaká pravidelnost, tak jsem si vyměnila místo s ženou vedle sebe, abychom šly s maminkou na stejnou stranu. Jenže ono to bylo jinak. Ve frontě mi někdo pošeptal: řekni, že je ti 16… Jak by mi to někdo uvěřil? Nebyla jsem vychovaná lhát. Ale poslechla jsem. Ta lež mi zachránila život. A taky náhoda. Mengele se díval do papírů, ne na mě, vyslechl odpověď a ukázal vlevo. Na maminku se však podíval… a ukázal vpravo. Nemohly jsme se ani rozloučit.

Svůj projev zakončila zamyšlením, nad smyslem bolestného a traumatického vzpomínání: není to příjemné vzpomínání, ale je to jediná šance, jak nenechat vzpomínku nikdy vyhasnout a varovat před důsledky, co se stane, když podobné zlo dostane šanci vyrůst. Protože ono to začíná nenápadně, ale nenávist roste rychle a ji třeba zašlapat v zárodku. Přeju nám všem, aby zlo všude ve světě bylo poraženo, aby ty další generace měly šanci žít v míru.

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury připomněla, že v komplexu osvětimských táborů zahynulo přes 22 tis. evropských Romů a Sintů. Příběhy těchto lidí nejsou moc známé, proto představila ty, které sdílí její rodina: Z mého rodu Holomků byla až čtvrtina vězňů držená v protektorátním koncentračním táboře v Hodoníně u Kunštátu. Je pro mě útěchou, že Muzeum romské kultury už od roku 2021 na tomto místě plně zpřístupnilo Památník i s rozsáhlými expozicemi. Přímo z naší rodiny holokaust nepřežilo 30 členů, většina z nich zahynula právě ve vyhlazovacím táboře Auschwitz.

Dále upozornila, že je dosud smutnou realitou, že se děti v našich školách neučí o dějinách Romů. Byť ty jsou dlouhodobou faktickou součástí dějin českých i světových. Já však pevně věřím, že se to brzy změní.  

Posledním řečníkem na vzpomínkovém setkání byl předseda Federace židovských obcí v ČR Petr Papoušek, který ve svém projevu připomněl, že historie Osvětimi je nejen příběhem lidského utrpení, ale také příběhem lidské odvahy. V každém příběhu přeživších nacházíme sílu, statečnost a neochvějnou touhu po životě. Tito lidé, kteří překonali nepředstavitelné, nám ukazují, že i v těch nejtemnějších chvílích lze nalézt světlo. Můj děda, Miloš Dobrý, vězeň s vytetovaným číslem 170 265, byl jedním z těch, kteří dokázali čelit neuvěřitelným hrůzám, zachovat si důstojnost a po válce se podílet na obnově společnosti. Jeho příběh, jako mnoho dalších, je povzbuzením a nadějí pro nás všechny.

Stejně jako přechozí řečníci zmínil souvislosti, které má připomínka holocaustu se současnou dobou: Chci na tomto místě vyjádřit vděčnost přeživším, kteří navzdory svému utrpení dokázali pokračovat ve svém životě a předávat své svědectví dalším generacím. Vaše síla a odhodlání jsou inspirací pro nás všechny. V tomto kontextu myslíme dnes i na všechny rukojmí držené teroristy Hamásu a modlíme se za jejich brzké propuštění.

Svůj projev zakončil velmi osobně: Včera jsme byli s panem prezidentem na vzpomínkovém setkání přímo v Osvětimi a já jsem na tom místě napsal vzkaz mým prarodičům, kteří již nejsou s námi: „Ahoj babi a dědo, už je to 80. let co osvobodili toto místo. Byli jste tu skoro rok a je pro mne nepředstavitelné, jak jste to přežili… Ale díky vám jsme tady a budeme tu dál, navzdory všem našim nepřátelům minulým i budoucím. Díky za vše! Am Israel Chai! [Lid Izraele žije!].

 V závěru přednesl vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon modlitbu za duše zemřelých El male rachamim [Bože plný slitování].

 Během slavnostního setkání zazněly koncertní skladby Ericha Wolfganga Korngolda a Ernesta Blocha v podání Judity Škodové, Kateřiny Ochmanové a Davida Šimečky ⁠⁠z Quasi Tria. S písní Am Israel Chai vystoupil orchestr Lauderových škol Širat hajam a dětský sbor Kol hanešama pod vedením Heleny Ester Divecké se sólovými party Omera Tala a Grety Joranové.

Slavnostní vzpomínkové setkání se konalo díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Židovské obce v Praze.

Projev Petra Pavla, prezidenta republiky, 28. 1. 2025

Projev Miloše Vystrčila, předsedy Senátu Parlamentu České republiky 28. 1. 2025

Projev Martina Baxy, ministra kultury ČR 28. 1. 2025

Projev Hany Sternlicht, bývalé vězenkyně nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau 28. 1. 2025

Projev Jany Horváthové, ředitelky Muzea romské kultury v Brně 28. 1. 2025

Projev Petra Papouška předsedy Federace židovských obcí v ČR 28. 1. 2025

 

 

Rubrika Aktuality | Přidat komentář

Možnost přidávání komentářů byla zrušena.